30. března 2020 Aktuality

Zpráva z Domova sv. Aloise ...

... aneb jak to zvládáme

Je nám nesmírně líto, že se epidemie šíří, a je nám jasné, že období bude delší a náročné všemi směry, je nám smutno z toho, že přichází rodiny a blízcí o přímý kontakt se svými blízkými, ale dodržujeme různá opatření vzhledem k vážné situaci s předstihem. K zákazu návštěv došlo již 4. 3. a od té doby přibývají operativně nová doporučení, opatření, nařízení. Díky situaci ve světě jsme tušili, co přijde a snažíme se od té doby připravovat jak prakticky, tak teoreticky. Množství ochranných pomůcek nedokážeme ovlivnit jinak než improvizací, sháněním a čekáním… V současné době nejvíce poptáváme ochranné obleky, brýle, štíty, rukavice a vše, co ochrání personál a klienty nyní i v okamžiku nákazy a při nařízení péče o klienta v izolaci v Domova sv. Aloise. Pratelných roušek je k dispozici dostatek a to díky kolegům a dobrovolníkům, veřejnosti a MMP.

Omezili jsme provoz recepce a výdejny a eliminovali pohyb na pozicích, které nejsou nutně potřeba v DSA, v kombinaci s prací z domova. Písemnou agendu jako individuální plány jsme omezili, soustřeďujeme se na individuální aktivity a přímou péči více než jindy, šetříme lidské zdroje na případný krizový plán. Jsme na sebe přísní a snažíme se přenášet jen kladné emoce ke klientům a udržet dobrou náladu u nás všech. Situace není jednoduchá pro všechny, domov však funguje dle svých lidských a profesionálních zvyklostí dál.

Téměř denně však reagujeme na aktuální opatření z naší strany či ze strany vlády. Některá konkrétní opatření nedokážeme a ani nechceme zajistit ve vztahu k cílové skupině – udržet klienta na pokoji, zabránit scházení na jídelně či chodbě daného patra, znemožnění pohybu případného izolovaného, Covid a Non-Covid zónu, dva týmy, které se nepotkají, roušky klientům…

Chceme klienty ochránit, jsme lidé, kteří se vrací domů ke svým rodinám, chodíme nakupovat, jezdíme MHD a ač se snažíme chovat uvědoměle, riziko nákazy tu tím pádem je.
Velké riziko plyne také při případné hospitalizaci klienta, který se nám po nutných vyšetřeních či krátkodobé hospitalizaci vrátí zpět do domova.
Krizový plán připravený máme, a většina týmu, včetně mě, je odhodlána v Domově sv. Aloise bydlet v případě izolace či karantény.

Nepotkáváme se, neseskupujeme, působíme pouze na svých patrech, je zákaz shlukování obecně, měříme teploty, pokoje pro nocování či izolaci jsou v pohotovosti, jsme připraveni na reorganizaci, ač se domnívám, že izolace jednotlivců s naší cílovou skupinou je u mobilních klientů nereálná důstojným způsobem.

Snažíme se nepropadat panice, jsme k sobě maximálně upřímní, podporujeme klienty, zaměstnance, sebe navzájem, jak na těle, tak na duši a jsme plně k dispozici na pevných linkách, na mobilech, při video hovorech. Každému klientovi vyhovuje něco jiného, někoho nepřímý kontakt znepokojí, jiného potěší, klienti, kteří mají poruchy paměti v těžké fázi, ti zákaz návštěv nevnímají tak významně, jako klienti ve středně těžké fázi - ti situaci snášejí viditelně hůře. Také naše ochrany nosu a úst jsou pro klienty někdy překážkou pro bezpečnou a srozumitelnou komunikaci. Vše se musí opřít o sílu a empatii v hlasu a do neverbální stránky.

S rodinami komunikujeme, myslím, velmi pozitivně a blízcí chápou vážnost situace a nutnost opatření. Věříme v důvěrné prostředí a je nám jasné, že jsme ti, kteří zodpovídají za zdraví a blaho jejich maminek, tatínků, manželek, manželů, sester, bratrů, tet, strýců, přátel… Mnoho příbuzných vykonává práci v první linii, a tak jsme pro ně v tuto chvíli důležitým článkem při zajištění péče. Rodiny nám svěřily své nejbližší na pokraji svých sil v pečování, v osobních životech, v práci. Musíme jim být nyní oporou, je to naše poslání. Zároveň si uvědomujeme, že i my chceme být chránění, a zaměstnanci musí mít možnost ochránit sebe a své rodiny a blízké. Situace je velmi složitá, pracovníci v sociálních službách nejsou na tuto zátěž a např. bariérová opatření nijak hlouběji připravovaní (např. při rekvalifikačním vzdělávání) a nyní se všichni doškolujeme, opakujeme důležité, věříme si a snažím se vydržet.